Možná znáte tento příběh...

„Stojím ráno u skříně a zase nevím co si mám obléknout na sebe? Necítím se v ničem dobře, připadám si ve všem tlustá a nehezká. Nejraději bych se od hlavy až k patě do něčeho schovala. A navíc se bojím, co si o mně zase pomyslí v práci, až mě uvidí.”

A nebo

„Jako každé ráno vstávám z postele a vnímám, že se necítím dobře. Bolí mě záda a nemůžu se na nic jiného soustředit. Pomyslím si jen, že už bych měla zase začít cvičit, ale nevím jak do toho. Když to zkouším, nepomáhá mi to a když necvičím, cítím se ještě hůř. Nevím jak z toho ven.”

A nebo...

„Děti chtějí, abych si s nima šla hrát ven na honěnou. Uvolím se, hrajeme si asi jen dvě minuty a hra končí, protože už jim jednoduše nestačím. V tom si uvědomuji, jak je moje fyzická kondice špatná, a že bych na tom měla začít pracovat. Bohužel ale nevím jak, protože do teď mé pokusy byly marné a nikdy mi nepomohly.”

A nebo...

„Sedím večer vedle milovaného partnera a cítím jak mi položil ruku na bříško. Jediné na co v tu chvíli dokažu myslet, je ať tu ruku okamžitě dá pryč. Vím, že to myslí láskyplně, ale nedokážu se přenést přes to, jak špatně se cítím ve vlastním těle.”

A nebo...

„Je víkend, snažím se být v klidu a v pohodě, ale místo toho se cítím v neustálém napětí a stresu. Cítím jak moje pozornost jede neustále okolo práce a starostí, i když se snažím odpočívat s rodinou a vím, že oni to vnímají, že jsem tam s nimi jen půl. Nevím, jak mám zastavit svoji mysl, abych si mohla konečně pořádně odpočinout. Už jsem to mockrát zkoušela a nedaří se mi to, nevím co s tím. Vnímám, že můžu onemocnět, že jsem neustále nervózní, ale nevím, jak se utišit. Také mám strach, že mohu o rodinu přijít, protože se jim nevěnuju naplno.”