ONA: „Je večer, nachystala jsem nám dobrou večeři, skleničku vína, upravila jsem se, navoněla... a očekávám s mým partnerem hezký večer a potřebuji vnímat  blízkost. K té však ale nedochází. Můj partner se totiž rozhodl jen dobře najíst a pak se podívat v klidu na televizi. On je spokojený a nechápe, proč se neusmívám a co se mnou je? A já zklamaně odcházím do ložnice opět osamělá a nepochopená.” 

ON: „Je ráno, jdu za svou partnerkou, připadá mi nějaká smutná a skleslá, trošku bez nálady, otrávená. Ptám se jí: Stalo se něco? Co se děje? V poslední době jsi nějaká divná? Načež mi buď odpoví: Nééé, nic se nestalo a pokračuje v chystání dětí do školky a nebo ještě hůř: Vychrlí velkou spoustu výčitek, kterým vůbec nerozumím a nechápu je. Dělám toho pro ni přece tolik, zabezpečuji celou rodinu a přece má, na co si vzpomene.

Přijdu domů z práce, jdu se postarat o děti, uvařit a udělat další rodinné věci. Necítím se z toho radostně, ale nějak to už zvládnu. A jak všechno obstarám a děti jdou konečně spát, očekávám, že se mi partner bude věnovat. Bohužel partner sedí u počítače a vypadá spokojeně sám, což je pro mě naprosto neuvěřitelné a ještě víc mě to frustruje. Čekám ještě hodinu a půl, snažím se nějak komunikovat, ale odbývá mě, je vidět, že se dobře baví s kamarády. Tak to vzdávám a jdu si lehnout sama. 

A nebo ještě trochu jiná verze...

Přijdu domů z práce, jdu se postarat o děti, uvařit a udělat další rodinné věci. Necítím se z toho radostně, ale nějak to zvládnu. A jak všechno obstarám a děti jdou spát, očekávám, že se mi partner bude věnovat. Bohužel partner sedí u počítače a vypadá spokojeně sám, což je pro mě naprosto neuvěřitelné a ještě víc mě to frustruje. Čekám ještě hodinu a půl, snažím se nějak komunikovat, ale odbývá mě, je vidět, že se dobře baví s kamarády. Tak to vzdávám a jdu si lehnout sama. Načež partner přichází do postele a očekává partnerské povinnosti, ale bohužel jen na fyzické úrovni. Mám za sebou milování se svým partnerem, při kterém jsem se ale stejně cítila neskutečně osaměle a nepochopená. Vůbec nechápu, proč to tak je. Místo radosti se mi derou do očí jen slzy a nerozumím, co se to se mnou děje.

Táhnutí karet je velice individuální, dělejte to tak, jak vás intuice vede. Karty si můžete zamíchat sami pro sebe nebo pro partnera. Můžete táhnout jen jeden nebo oba. Když táhnete oba, nespěchejte. Jestliže prožíváte těžké období, může si kartu vytáhnout pouze jeden z partnerů, ladit se na její poselství nebo ji třeba položit na stůl místo vzkazu. Otevřete svá srdce, potom budete vědět, jak karty využít. Není jednotný návod. Vše, co je v laskavosti a potřebuje váš vztah, je správně.